Francie

Poté co jsme se pokochali krásou Alsaska a zapotili se při poznávací plavbě Štrasburkem na řece Ill v 35 °C, jsme následující den dorazili do Remeše, města slavné katedrály, kde byli korunováni francouzští králové, a centra výroby šampaňského vína.

Po dopolední prohlídce historického centra, zmáčení prudkou přeháňkou s vydatným deštěm a převlečení do čehokoliv suchého, co jsme v autobuse našli, jsme se vydali na návštěvu jednoho z nejznámějších výrobců šampaňského – vinařství Pommery. Zde nás čekala prohlídka v 30metrové hloubce pod povrchem, kde se protíná 18 km chodeb a zraje zde několik miliónů lahví vína. Samozřejmě jsme prošli jen část určenou pro návštěvníky doplněnou o díla současných umělců. Na konci prohlídky pro nás byla přichystaná ochutnávka pravého šampaňského. Pro neplnoleté samozřejmě v nealkoholické variantě.

Následující den už na nás čekala Paříž. Návštěvu hlavního města jsme začali dvouhodinovou prohlídkou Louvru, kde nikdo z nás neopomněl najít Monu Lisu, nejznámější obraz tohoto muzea. Pak jsme se za melodie francouzských šansonů reprodukovaných neznámým harmonikářem u vstupu do Tuilerieských zahrad přesunuli do čtvrti zvané les Halles. Zde jsme poobědvali a ochutnali francouzskou gastronomii v místních bistrech a restauracích. A kdo chtěl, mohl si zakoupit dezert v Pâtisserie Stohrer - nejstarší cukrárně v Paříži.

Po obědě jsme vyrazili k Centre Georges Pompidou. Tato budova je netradiční svým vnějším umístěním ocelové konstrukce, rozvodů a komunikací, čímž uvnitř budovy vzniká naprosto volný prostor. Můžeme zde najít knihovnu, kinosály, muzeum současného umění, kavárny a další prostory pro kulturně společenské využití.
Odtud jsme se vydali ke katedrále Notre Dame, kde v současné době probíhají rekonstrukční práce po ničivém požáru z roku 2019. Pevně doufáme, že opravy budou dokončeny co nejdříve a Notre Dame bude opět zažívat obdiv svých návštěvníků.

Při zpáteční cestě přes náměstí pařížské radnice, kde olympijské kruhy zřetelně naznačují blížící se sportovní událost, jsme se spontánností nám vlastní stali tanečními hvězdami projektu studentů filmové školy. Skutečně jsme si těch 10 minut slávy v záři kamer a fotoaparátů přihlížejících kolemjdoucích užili.
Metrem jsme se pak přesunuli k Vítěznému oblouku, který dominuje bulváru Champs-Elysées. Mnozí z nás využili bezplatného vstupného pro studenty a užili si nádherný výhled do okolí jedné z nejznámějších částí hlavního města.

Blížil se večer a na nás už čekala la Dame de fer, jak Francouzi občas nazývají Eiffelovu věž. Ve skutečnosti je mnohem větší, něž jsme si mysleli. Při výšlapu do druhého patra se leckteří z nás zadýchali, ale odměnou byl neskutečný obraz, který se nám naskytl. Pohled na Paříž při západu slunce byl opravdu impozantní.
Cestou na hotel jsme vstřebávali všechny zážitky z celého dne a těšili se na ten další, bohužel už poslední den našeho výletu do Francie.

Ráno jsme dorazili do Musée d´Orsay, kterému vévodí díla impresionistů a dalších výtvarných umělců první poloviny 20. století. Po dvouhodinové prohlídce jsme se přesunuli do čtvrti Saint Germain de Près, která se po 2. světové válce stala synonymem intelektuálského života soustředěného ve zdejších kavárnách, kde se scházeli filozofové, spisovatelé, ale i herci a hudebníci. Tato čtvrť se také může pochlubit nejstarším kostelem v Paříži pocházejícím ze 6. století.

Po obědě jsme vyrazili přes Lucemburské zahrady do Quartier latin, tradiční studentské čtvrti s mnoha starobylými školami a dalšími institucemi, které vévodí Sorbona, jedna z nejstarších evropských univerzit. Odtud jsme metrem zamířili na Montmartre, na jediný skutečný kopec v Paříži, který korunuje zářivě bílá bazilika Sacré-Coeur. Montmartre si do dnešních dní uchoval tak trochu bohémskou atmosféru. Narazíte tu na spoustu pouličních umělců. Například malíři se nejvíce soustřeďují na náměstí Place du Tertre.

Vyšli jsme až nahoru a posadili se na schody pod bazilikou, kde jsme měli město jako na dlani. Loučili jsme se s Paříží za zpěvu jednoho z místních umělců. Byla to krásná tečka za naším výjezdem do Francie. Když přišel čas sejít dolů k autobusu, nezbývalo už nic jiného než říci:
„Au revoir, Paris et à bientôt!

Celá fotogalerie je na našem Facebooku.